1. valašské povstání

Neklidná východní Morava byla nadále ohrožována lidovými valašskými povstalci, kteří byli povzbuzováni drobnou nekatolickou šlechtou a protestantským duchovenstvem. Toto horské obyvatelstvo se stalo v následujících více než 20 letech jádrem odporu proti Habsburkům na Moravě.
Vojensky nevycvičení a neorganizovaní Valaši by snad nebyli pro císařskou stranu až zase tak velkou hrozbou a jistě by se je podařilo centrální císařské moci velmi rychle zpacifikovat, kdyby ovšem Valaši nespolupracovali s ostatními protihabsburskými silami v Evropě a své akce s nimi nekoordinovali.   

Po rozkladu stavovského povstání po bitvě na Bílé hoře dne 8. listopadu 1620 byli valašští povstalci jediní, kdo v Čechách a na Moravě nadále držel prapor proticísařského odporu. Samozřejmě, že by nesvedli proti císaři vystupovat bez vydatné podpory sedmihradského knížete a uherského vzdorokrále Gabriela Bethlena, slezského knížete a braniborského markraběte Jana Jiřího Krnovského a zbytků stavovských vojsk, která v roce 1621 operovala na levém (východním) břehu řeky Moravy. Ti se při proticísařské vojenské kampani v létě 1621 spojili právě se vzbouřenými Valachy. Do čela jejich čela se postavil moravský šlechtic Jan Adam z Víckova.

  • 8.11.1620 – Bitva na Bílé Hoře
  • prosinec 1620 – Císařský generál Buquoy začíná obsazovat postupně od západu celou Moravu, která se vzdávala bez odporu, na ten se staví pouze Valaši
  • 2.12.1620 – Valašskomeziříčský kronikář Ondřej Sivý si poznamenává, že „Valaši, všedše do zámku Lukova, mnoho vojáků pobili“
  • leden 1621 – Buquoyovy oddíly dospěly  i na východní Moravu, začínají rozsáhlejší valašské vojenské operace
  • 5.1.1621 –“vpadli do Malenovic vsetínští Valaši, pobili vojáky” (Malenovice se nachází cca 60km od Vsetína)
  • 8.1.1621 –“Valaši zas vpadli do Vizovic, nabrali tam mnoho stříbra, peněz“
  • 12.1.1621 – Valaši padli do Zlína a opět na Lukov, „potom chodili, kde mohli, císařské vojáky bili a mordovali“
  • zřejmě leden 1621 – Valaši se pokusili dobýt i biskupský hrad Hukvaldy, ale bez úspěchu.
  • zřemě leden 1621 – Povstalci se zmocnili dokonce (Valašského) Meziříčí. „Valaši se zdvihli a do Meziříče, že vojska nepustí, mluvili, takže Meziříčané ven z města utíkali“
  • 27.1.1621 – 27. ledna vtrhlo asi 500 císařských vojáků do města Holešova, kde zůstali.
  • 30.1.1621 – Císařské posily postupující od Hranic a Holešova vytáhly proti Valachům a vypálily Zlín a okolní vesnice.
  • únor 1621 – Dle odhadu Jetřicha z Žerotína bylo valašských povstalců na pět tisíc.
  • únor 1621 – Povstalci nenechali císařskou posádku v Holešově v klidu a v průběhu února ji několikrát ohrožovali. Naproti tomu císařští vyjížděli z Holešova do okolí, které důkladně plenili.
  • 6.3.1621 –“Zebera se císařští, přitáhli na ně (Valachy) k Mezříčí, oni z města utekli“, vyklidili tedy město bez boje a stáhli se do hor.  Císařští pak město obsadili.
  • 9.3.1621 – Valašští povstalci se pokusili Meziříčí znovu dobýt, avšak bez úspěchu a navíc s velkými ztrátami. 
  • jaro 1621 – Přechod Valachů na partyzánský způsob boje,povstalcům skrývajícím se v horách šlo spíše o získání kořisti či zabití nějakého nepřítele, než dosažení vojenského úspěchu většího významu.  Naproti tomu se císařské oddíly spíše uzavřely v městech a městečkách, jejich pokusy vypořádat se s rebely přímo v horách končily nezdarem.  „I byli jsou Španieli i okolo Vsetína, ale nic tam sobě povésti nemohli“, píše holešovský měšťan o nezdařené trestné výpravě císařských na hornaté Vsetínsko.  Hlavní síly Buqoyovy armády se následně přesunuly do Uher, neklidná východní Morava byla nadále ohrožována lidovými valašskými povstalci.
  • léto 1621 – Ve slezské Nise se zformovalo osmitisícové protestantské vojsko Jana Jiřího Krnovského, které mělo za úkol dostat se přes Beskydy do Bratislavy a pak dále do Vídně a obě města dobýt.
  • červenec 1621- Protestant Ladislav Velen z Žerotína (který tou dobou ovládal celou východní Moravu) vyzýval k věrnosti svrženému králi Fridrichovi Falckému a k podpoře Krnovského vojska, které se mezitím vydalo přes Krnov a Opavu směrem na Valašsko. Výzva se setkala s ohlasem zejména u evangelických Valachů, kteří se asi v počtu osmi tisíc připojili ke Krnovského armádě, přičemž Jan Adam z Víckova se postavil do jejich čela, načež se svými lidmi znajícími velmi dobře zdejší horský terén i místní podmínky měl převést přes Vlárský průsmyk Krnovského vojáky, kteří pak „táhli do Uher k Trenčínu“.  
  • 29.7.1621 – Císařem ovládaný hrad Brumov čelil spojeným silám protivníka, mělo proti nim stát snad až 1500 valašských povstalců, početná uherská jízda a dělostřelectvo, jak píše kronikář posádce hrozilo „nebezpečenství od lidu valašského a sedlačiny při Brumově, tolikéž [ze] strany Uhrův“. Zřejmě se však jednalo o průchod Krnovského armády do Uher, který se měl odehrát právě koncem července 1621.
  • začátek srpna 1621 – Na východní Moravě zanechal Jan Jiří Krnovský zálohy pro zajištění dobytého území. včetně domácích Valachů s jejich vůdcem Janem Adamem z Víckova. Krnovské vojsko se spojilo u Trnavy s armádou Gabriela Bethlena, aby společně zaútočili na centrum habsburské císařské moci – na Vídeň.
  • srpen 1621 – Armáda sváděla boje s císařským vojskem u Prešpurku (dnešní Bratislava).
  • 1.9.1621 – Krnovského a Bethlenova vojsko ukončilo marné obléhání Prešpurku. Místo tažení na Vídeň zahájilo na žádost moravské stavovské emigrace ofenzívu na jihovýchodní Moravu, kde se pustila do dobývání měst věrných císaři.
  • září 1621- Císařsští ztratili Brumovský hrad i celé panství, byly opanovány 2000 Uhry v čele s uherským šlechticem Kašparem Iléšházym ve spolupráci s rebelujícími valašskými sedláky. Hrad byl zpustošen, vyrabován. Postiženo bylo také městečko Brumov v podhradí – hospodářský dvůr a pivovar byly vypáleny, panskou úrodu z roku 1621 strávil požár.   
  • 22.9.1621 – Valaši pod vedením Jana Adama z Víckova dobili společně s Uhry město Hranice.
  • 3.10.1621 –“Pan Adam Čejkovský přitáhl jest s Valachy k Holešovu z jednej strany a z druhej strany Uhři a hned jsou město Holešov vokolo objeli a hned jsou rabovali a do osmnácti sousedů zabili. A tak všecko město i Židy a dům pana Vilíma jsou vyrabovali.”
  • 10.10.1621 – Uhři s Valachy vpadli do Příbora. “Byli s nimi měšťané z Mezříčí a z Víckova pan Adam; pobrali statky veliké, zapálili město a několik lidí zabili. Potom s panem z Víckova a s Valachy Uhři jezdili do Kelče a jinde; brali, zajímali, kde co našli, nejvíc na biskupství“.
  • 16.10.1621 – Valaši dobyli Helfštýn
  • 18.10.1621 – Jan Adam z Víckova navštívil Lipník nad Bečvou,kde byl podle kronikáře “od pánů radních a starých rad uveden a přivítán (…) a u mě tenž z Víckova se všemi svými obědval; a potom toho dne před večerem tenž z Víckova sám pátý a s Valachy, kteří naň za městem očekávali, na Helfenštejn odjel.”
  • konec října 1621 – Na celé východní Moravě vzdoruje valašsko-uherským oddílům už jen hrad Hukvaldy.
  • 2.11.1621 –“Přišli Uhři pod zámek Ukvaldy s Adamem z Víckova a s sedláky, aby ho dobývali. Zabili v oboře jelenů ale 15 a zas preč odešli. Po dědinách, co našli, pobrali a vždycky jezdili Uhři s Valachy a rabovali okolo Místka, Frýdku, Příbora a Kelče, i jinde a brali okolo Libavé na biskupství.”
  • zbytek roku 1621 –„A tak jsou Uhři s Horáky (pozn. s horskými Valachy)  rabovali od 17. neděle po sv.Trojici (3. říjen) až do Vánoc.“   
  • 12.11.1621 – V ranních hodinách dne zaútočilo vojsko Jana Jiřího Krnovského na Olomouc. Obléhání se účastnil i vůdce Valachů  Jan Adam z Víckova. Město se jim však přes veškeré úsilí dobýt nepodařilo.   
  • 6.1.1622 – Gabriel Bethlen uzavřel dne  v Mikulově s císařem Ferdinandem II. separátní mír ukončující uherské stavovské povstání. Vojsko se rozuteklo, například generál František Bernard Thurn se spolu s částí armády probil ze severní Moravy do obleženého města Kladsko (dnešní Klodsko v Polsku), které dokázal před císařskými hájit takřka celý rok až do 28. října 1622. Ostatní  vojáci se rozutekli, Valaši zůstali sami.
  • zima 1621/1622 – Jan Adam z Víckova zůstal zřejmě přes zimu 1621-1622 ve valašských horách.
  • jaro 1622 – Jan Adam z Víckova měl v horách svolávat Valachy a sedláky k tajným poradám a k přípravám na nový boj.
  • 28.3.1622 – Kardinál Dietrichštejn nechal vypsat odměnu 500 tolarů na dopadení Jana Adama z Víckova, který se měl údajně zdržovat na Vsetíně.
  • 2.9.1622 – Jana Adama z Víckova byl společně s dalšími 15 rebely odsouzen dne 2. září 1622 v nepřítomnosti „ke ztrátě cti, hrdla a statků“. Fakticky potrestán ztrátou hrdla pouze jediný povstalec – Václav Bítovský z Bítova (a to spíše za hlavní podíl na umučení kněze Jana Sarkandera než za odbojovou činnost, popraven až v březnu 1628). Ostatní se uchýlili do emigrace, padli v boji nebo zásluhou kardinála Dietrichštejna získali od císaře „generální pardon“. Ovšem ztráta cti a statků je neminula. To se týkalo i „valašského hejtmana“ Jana Adama z Víckova, který přišel o svůj majetek.
  • konec roku 1622 – Jan Adam z Víckova odchází do emigrace. V letech 1622-1625 byl pověřen diplomatickými misemi mezi východní a západní frontou protihabsburského protestantského tábora – tedy mezi Nizozemím a Uhrami. Na Moravu se Jan Adam z Víckova vrátil společně s Mansfeldovým dánským tažením v létě 1626  a uchýlil se opět mezi „své“ Valachy.

2. valašské povstání

1. valašské povstání ještě pořádně nedoznělo (povstalce nepokořili ani polští kozáci, kteří přitáhli na Moravu koncem prosince 1623 v počtu dvanácti tisíc a způsobili v zemi obrovské škody), odhodlání povstalců nezdolala ani epidemie moru, která se přehnala přes východní Moravu počátkem roku 1624. Jen ve Vsetíně jí padlo za oběť na 300 obyvatel. Nový majitel panství Zdeněk Žampach ještě v roce 1625 nedosáhl toho, aby mu obyvatelé Vsetínska „holdovali”, tj. uvázali se v poddanství. Do toho všeho se na Moravu řítila dánsko-emigrantská protestanstká armáda, jejíž členem byl i Jan Adam z Víckova. 

11.8.1626 – Dánsko-emigrantská armáda, ve které je i Jan Adam z Víckova, pronikla k Bohumínu a Těšínu
22.8.1626 – Dánská armáda obsadila Opavsko s Krnovskem. Armáda však Moravou pouze protáhla na Slovensko. Na Moravě však zůstal Jan Adam z Víckova s úkolem udržet vzbouřené Valachy v aktivitě. Druhá polovina září 1626 – Sotva se Jan Adam objevil ve Vsetíně, okamžitě se k němu připojili svobodníci a všichni jeho bývalí poddaní. Jako své vrchnosti mu holdovalo celé vsetínské panství a sdružilo se kolem něj na 4000 ozbrojených Valachů, kteří v několika týdnech ovládli celou severovýchodní Moravu.
30.9.1626 – S dvěma sty Valachy přitáhl Jan Adam k hradu Lukovu a získal jej bez boje. Lukovský purkrabí jménem Winkler se pak dodatečně 3. října písemně vymluvil svému pánu Šmídovi na nedostatečnou obranu, a proto že raději otevřel bránu dobrovolně. U Dietrichštejna byl však v podezření, že jako bývalý rebel vydal Lukov s radostí. Stav obrany Lukova vyřešil Jan Adam, ovšem ve svůj prospěch, tím, že dosadil novou posádku 200 mušketýrů a 200 Valachů. K Janu Adamovi se už hlásili Valaši a sedláci z celé oblasti Beskyd.
21.10.1626 – byly vydány Valachům bez boje i Hranice. 
podzim 1626 – Náporu Valachů odolal pouze Lipník a hrad Helfštýn, kde ještě císařští stačili výrazně posílit posádky.
prosinec 1626 – Ze Slovenska se vracela oslabená armáda Albrechta z Valdštejna, čehož chtěl Jan Adam z Víckova využít k jejímu zničení. Počítal s pomocí dánského vojska a odvážně ji přepadl u Hranic, avšak dánské vojsko se vinou důstojníka Flodorpa opozdilo a Valdštejnovo vojsko uniklo z kleští a zachránilo se tím před většími ztrátami.
zima 1626/1627 – Jan Adam s Valachy přezimoval na Lukově, odkud podnikal výpady za účelem zásobování.
polovina ledna 1627 – Jan Adam udeřil na slabou císařskou posádku v Holešově, obsadil zámek, zrekvíroval obilí a slad. Zabavené zásoby převezl na Lukov a na zámek dosadil Valachy.
únor 1627 – Jan Adam z Víckova zabezpečil Holešov dosazením praporce dánských vojáků, na něž pak okolo Velikonoc třikrát bez úspěchu zaútočila císařská jízda i pěchota z Kroměříže, Přerova i Lipníka. Útočníci byli vždy odraženi ještě před městem.
léto 1627 – odchodu dánských mušketýrů z Holešova.
léto 1627 – Valdštejn ničí dánskou armádu na Opavsku a Krnovsku.
29.7.1627 – padla poslední opora  Dánů – Opava. Po jejím pádu se obrátila císařská armáda proti Valachům Jana Adama, kteří po odchodu dánských vojáků dosud sami hájili Holešov.
13.8.1627 – Císařská armáda přitáhla k Holešovu, Valaši nemohli odolat drtivé přesile a prchali do Hostýnských hor, dvacet jich však bylo při pronásledování dostiženo a zabito u vsi Přílepy, když prchali směrem k Lukovu. Jan Adam se stáhl na hrad Lukov.
20.8.1627 – vypálen Vsetín za trest, že jeho obyvatelé “se nechtěli poddat panu Žampachovi” . Vypáleny byly zřejmě i jiné vesnice na panství – zcela jistě je to známo o Hovězí.
polovina října 1627 – Jan Adam ztrácí hrad Lukov
říjen 1627 – Jan Adam z Víckova padl při obraně posledních valašských pozic při ústupu do hor. Jisté je, že nepadl ať živý či mrtvý do rukou nepřítele. Podle lidové tradice padl při obraně hradu Lukova a jeho tělo bylo jeho druhy přeneseno do skal u vsi Držková a pohřbeno. Jiné vyprávění lokalizuje poslední místo odpočinku velkého vůdce Valachů na úbočí Hostýna, kde hrob je označen kamenem s vytesaným kalichem, zkříženými meči a rukou se vztyčeným prstem.